Falco – jako na horské dráze |
|
Píše se rok 1957 a kdesi ve Vídni se právě narodil Hans Hölzel. Původně měl být jedním z trojčat, nakonec byl ale zázrak, že přežil alespoň on. A stejně jako byl komplikovaný již jeho příchod na svět, byl složitý i celý jeho život. Navenek sebestředný a sebevědomý člověk byl uvnitř jen nejistým chlapcem, který se naučil utápět své problémy v alkoholu a drogách. Byl neskutečně nadaný, do všeho šel bezhlavě a naplno. Bohužel svou tvrdohlavostí obrátil své přednosti proti sobě, což se mu nakonec stalo osudným.
Už jako malý kluk Hans toužil po kariéře popové hvězdy. Když dospíval, začal hrát s kapelou. Základem byli Beatles, ale snažili se do toho přimíchat i vlastní věci a tak hráli něco jako hippie rock. Ale Hans byl ctižádostivější než ostatní, chtěl být hvězdou a rozhodl se radikálně změnit svůj image. Ostříhal si vlasy, oblékl se do saka, nasadil si sluneční brýle a vytvořil si nové umělecké jméno, pod kterým ho později znal celý svět. Jmenoval se Falco.
Cesta ke slávě ale nebyla tak jednoduchá jak by se mohlo zdát. V Rakousku jej kvůli jeho textům nechtěli a tak se Falco zkoušel prosadit v Německu. Tento krok mu vyšel a jeho hit Der Kommissar začal trhat žebříčky tamních hitparád. Hans vydělal balík a stal se prvním bílým rapperem na světě. Přestože se mu splnil sen, brzy upadl do letargie. Nasadil si příliš vysokou laťku, a tak moc se bál neúspěchu, že si nabitou slávu ani nedokázal pořádně užít. Čas běžel, a Falco nebyl schopný pokračovat v práci, nedokázal napsat jediný text. Novou inspiraci mu dala až jeho životní můza a femme fatale Jacky. Počali spolu dítě a Hans opět sypal z rukávu své největší hity.
Jak se dá u biografie velkého umělce předpokládat, dostali jsme se na vrchol jeho kariéry. Ale co může stoupat vzhůru, musí zákonitě jít i dolů a Hansův nezřízený život byl tou nejkratší cestou do pekel. Přišli hádky, problémy s drogami, nejasnosti okolo dítěte a nekonečný řetězec rozchodů. Přestože k sobě tato dvojice nakonec vždy našla cestu, jejich vztah se oslaboval, až jednou skončil úplně. Hans se stáhl do ústraní, které mu poskytla Dominikánská republika. A právě tady, sjetý kokainem, vjel pod kola rozjetého autobusu.
Příběh se téměř celou dobu odvíjí chronologicky od Hansova dětství až po jeho poslední léta života. Do toho jsou průběžně vkládány momentky odehrávající se jen několik okamžiků před osudovou dopravní nehodou, při které přišel Falco o život. Je nám tak neustále předkládán onen bod, do kterého příběh nenávratně spěje a ve kterém nakonec také vrcholí. Tím ale diváka samozřejmě nepřekvapí. Film celkově pouze potvrzuje veřejně známé události z falcova života a na nějaké nečekané zvraty by jste čekali marně.
Hodnotit herectví je jednoduché, mnohem těžší je opřít takové hodnocení pádnými argumenty. Co se tedy čeká od herce, který má ztvárnit skutečnou a mediálně provařenou osobu? Vizuální podoba s originálem? To bych musel s hodnocením dolů. Já ovšem vidím výkon Manuela Rubeye jako možná nejsilnější stránku filmu. Na nějaké hlubší seznámení se s postavou neměl příliš času a do určité míry Falca spíše katalyzoval skrze vlastní osobu. Přesnou imitaci této popové hvězdy rozhodně nečekejte, avšak kdo ví, třeba si jednou budeme Falca pamatovat právě takhle.
Falco (Falco - Verdammt, wir leben noch!), Rakousko, 2008. Scénář a režie: Thomas Roth, kamera: Jo Molitoris, střih: Bernhard Schmid, hrají: Manuel Rubey, Nicholas Ofczarek, Patricia Aulitzky, Christian Tramitz, Susi Stach, Markus Mössmer, 109 minut, distribuce: Atypfilm, česká premiéra: 13. 11. 2008
|