Recenze: Falcova Vídeňská krev potřebuje intoxikaci
větší obrázekZdroj: Aktuálně.cz
18:20 | 14.11.2008 |
Recenze - S mozartovskou parukou mezi motorkáři v kožených bundách nebo v černém obleku s ramenními vycpávkami na dvoře Marie Terezie. Vždycky špatný muž ve špatném století. Ačkoli je klip ke skladbě Rock Me Amadeus nejsilnějším vizuálním ztvárněním Falcovy hudby, na jeho život se tahle teze aplikovat nedá.
Na to byl v příliš správnou dobu na příliš správném místě. Z pohledu populární hudby je Falco story jedním z nejneuvěřitelnějších příběhů, který můžete vyprávět. A i když budete koktat, zadrhávat se, šlapat si na jazyk a půlku zapomenete, tomu, kdo vás bude poslouchat, stejně spadne čelist údivem.
Stačí, když vytáhnete efektní nálepky: první bílý rapper, hudebník, kterému na konzervatoři potvrdili absolutní sluch, člověk, který se po vzoru Bowieho prezentoval jako "Kunstfigur".
Video
Pak budete mluvit o naplněném hedonismu osmdesátých let, přidáte historku o okysličování krve a metrácích vyšňupaného koksu, zmíníte průkopnickou generaci přísahající na videoklip a zakončíte tím, že Formanovým filmem inspirovaná Rock Me Amadeus je dodneška jedinou německy zpívanou věcí, která se kdy objevila na špici amerického žebříčku Billboard.
Zapomeňte na Arnolda, kterému v Grazu sundali jméno ze stadionu kvůli trestu smrti vykonaném na Stanley "Tookie" Williamsovi, zapomeňte i na císařovnu Sissi probodnutou pilníkem. Falco se svojí přehnanou vídeňštinou je jediná rakouská (!) superstar přijímaná doma všemi.
větší obrázekZdroj: Aktuálně.cz
Rázem tu máte rozměr triumfujícího outsidera - jako kdyby francouzský trh ovládl drobný estonský vinař. Pak ale monstrózní sešup a náhlá smrt, která se dá s trochou dobré vůle vykládat i jako sebevražda.
Der Komissar na Místě činu
Víc už vážně nemůžete chtít! No, už jen moc nezbabrat adaptaci. Životopisný Falco - Verdammt, wir leben noch! ovšem trpí dvěma klíčovými nedostatky. První z nich vychází z rutiny režiséra Thomase Rotha, který má za sebou scénáře i realizace čtyř epizod z kontinuálního krimi projektu Místo činu a mimoto napsal a režíroval šest dílů ze série Inspektor Trautmann.
Z rock'n'rollu se ale fakt detektivka dělat nedá. Ne že by Thomas Roth Falca vyšetřoval, ale postavil Verdammt, wir leben noch! na stejně názorném způsobu vyprávění, který je vlastní oněm televizním sériím.
větší obrázekZdroj: Aktuálně.cz
Smrt tu má jako v každé krimi úlohu expozice: Falco nervózně posedává v autě předtím, než se vydá na silnici a srazí se s autobusem. Následující životní linie se pak mění ve sled scén, které mají smrt učinit pochopitelnou.
Detektivka pro nedělní večer na ORF 1 si s hrou na odhalování stop a formálně logickým rébusem vystačí, životopisný film potřebuje hloubku, vnitřní konflikt. Tady se Roth nemůže rozhodnout, jestli zaostří na vztah s Falcovou partnerkou Isabellou (ve filmu Jacqueline) nebo na klasický tlak veřejnosti na umělce, strach z autorského bloku, rozpory mezi Falcem na pódiu a Hansem Hölzelem v soukromí a jiné tohle celebritní bláblá; a tak jen odkrývá možná - důsledně informativní - vodítka.
Jediná silnější linie je ta, v níž si Roth s Falcem pohrává jako se šovinistickým maloměšťákem, který na sebe bere masku nespoutané liberální rockové hvězdy. Opatrovnická matka nosí svému jedináčkovi domů kastrůlky a on se v monogamním krédu zoufale snaží poslepovat svůj dovnitř/ven vztah s "vysokou, blond a tuberkulózní" Jacqueline.
Tady se film povznese nad otrocká klišé hudebního biopicu, aby ihned vyšisoval ve srovnání s Corbijnovým Control, který přesně rozebírá analogie mezi vzorci chování v rodině a kapele.
větší obrázekZdroj: Aktuálně.cz
Extrasüß punker Amadeus
Jako hudebník je Falco podivná, s nikým nesrovnatelná figura, která kombinuje symboly zakořeněné a pochopitelné pouze v rakouské katolické kultuře s progresivními trendy osmdesátých let a trashovými, afektovaně deklamovanými texty. V nich se promenují zoufalí znásilňovači, chemický sníh klesající na zaflusaný Prater rozhrabují kopyta koní z císařské jízdárny a Vídeňská krev má v sobě 1,5 promile alkoholu.
Pro Falca je Amadeus dirty punker své doby, přitom ho ale dokáže na scénu uvést v rokokových kulisách a s melange pěnou z Café Hawelka, která je extrasüß.
Rothova druhá a podstatnější slabina je, že to všechno nedokáže rozeznat, pojmenovat, a pootočit tak perspektivu filmu i mimo vnímání Rakouska, kde se tato fúze extrémních prvků může jevit jako samozřejmě banální.
Kdyby k tomu došlo, bylo by buřt, že film jinak úplně pomíjí názvuky hip hopu, Neue Deutsche Welle, Falcovy současníky a jako osamocená hudební reference tu figuruje pouze Bowie, pod jehož vlivem se Falco dokonce na nějaký čas odstěhoval do Západního Berlína.
větší obrázekZdroj: Aktuálně.cz
Nebýt dokonale věrného podání herce a zpěváka vídeňské kapely Mondscheiner Manuela Rubeyho jako Falca - se všemi jeho manýrami, pohyby, afektovaným akcentem a image vycucanou jak od Bowieho, tak od rakouského herce Oskara Wernera (Jules a Jim) - film by o moc nepřekročil žánr: informativní summary v bodech a datech.
V potenciálu interpretovat dobu i figuru zaostává za jakýmkoli Falcovým klipem. Stačí, když uvážíte, že ta samá parta motorkářů, která se zpěvákem vtrhla do interiérů Schwarzenberského paláce ve videu Rock Me Amadeus, o patnáct let později nesla jeho rakev - a dojde vám, že Mozart v duhové paruce by si zasloužil víc.
Falco (Falco - Verdammt, wir leben noch!), Rakousko, 2008. Režie Thomas Roth, hraj: Manuel Rubey, Christian Tramitz, Grace Jones a další. 109 minut, distribuce Atypfilm. Česká premiéra 13. 11. 2008