10. výročí Falcovy smrti

 

10. Todestag von Falco

Der Wiener Popstar kam am 6. Februar 1998 bei einem Autounfall ums Leben. Vom Aufstieg und Fall des Sängers.

 

Foto © APA

Vor einem Jahr wurde sein 50. Geburtstag groß gefeiert - der heurige 10. Todestag wird naturgemäß stiller begangen.

Werdegang. Johann Hölzel wurde am 19. Februar 1957 in Wien geboren. "Er brüllte vom ersten Moment an sehr laut. Die Hebamme reichte mir das Kind mit den Worten: Hier, Frau Hölzel, da haben sie ihren Sängerknaben", zitiert Peter Lanz in seiner Falco-Biografie die Mutter, die zeitlebens Falcos wichtigste Vertrauensperson bleiben sollte. Nach der Trennung der Eltern wuchs Hans unter der Obhut seiner Mutter und seiner Großmutter auf. Mit 16 Jahren verließ er die Schule und hielt sich mit verschiedenen Gelegenheitsjobs über Wasser. Sein vorzeitig absolvierter Präsenzdienst machte ihm wesentlich mehr Spaß als ein Job bei der Pensionsversicherungsanstalt, den ihm seine Mutter besorgt hatte. Die von der Mutter für den Sohn erhoffte Beamtenkarriere war definitiv nichts für ihn.

Erste Auftritte. Hans Hölzel begann Bassgitarre zu spielen, besuchte kurzzeitig das Wiener Musikkonservatorium und übersiedelte für einige Zeit nach Berlin, wo er erste Musikauftritte absolvierte. In Wien spielte er Ende der siebziger Jahre mit der durchaus erfolgreichen Kommerzband "Spinning Wheel", aber auch beim "Ersten Wiener Musiktheater" (der späteren "Hallucination Company") und schließlich bei den "Drahdiwaberl" rund um Stefan Weber. Hier trat der Bassist, der sich - inspiriert durch den DDR-Skispringer Falko Weißpflog - nun Falco nannte und dazu immer mehr eine passende Kunstfigur schuf, erstmals auch als Sänger ins Rampenlicht. Die Nummer "Ganz Wien" fand sich auch auf der ersten Solo-LP des Falken, der 1982 erschienenen "Einzelhaft", die zu einem Riesenerfolg wurde. Von der Singleauskoppelung "Der Kommissar" wurden sieben Millionen Tonträger weltweit verkauft.

Verkaufsschlager. Das zweite Album "Junge Römer" (1984) verkaufte sich schwächer als das Debüt, doch 1985 begann ein noch nie da gewesener Höhenflug: Die LP "Falco 3" und die Singles "Vienna Calling" und "Jeanny" wurden europaweit zum Verkaufsschlager, mit "Rock Me Amadeus" gelangte Falco als erster deutschsprachiger Popmusiker im März 1986 an die Spitze der US-Charts. Falco war auf dem Höhepunkt seiner Karriere. Die Nachfolgealben "Emotional" (1986), "Wiener Blut" (1988), "Data De Groove" (1990) und "Nachtflug" (1992) konnten nie an die erreichten Erfolge anschließen. Erst das 1998 posthum veröffentlichte Album "Out of the Dark", an dem Falco bis zuletzt gearbeitet hatte, wurde wieder ein überragender Verkaufs-Hit.

Private Miseren. Während die Kunstfigur Falco auch aus dem Widerstand gegen das kleinbürgerliche Milieu geschaffen wurde, sehnte sich Hans Hölzel offenbar mehr als er zugeben wollte nach privatem Glück. Dass er dieses immer nur kurzfristig erreichte - dafür war er, das war ihm nur allzu bewusst, auch selbst verantwortlich: Wenn ihn wieder einmal eine seiner rasch wechselnden Lebensgefährtinnen verlassen hatte, pflegte er auf die Frage nach dem Grund dafür selbstironisch zu antworten: "Na, ich natürlich!" Dass ein Vaterschaftstest nachwies, dass seine Tochter Katharina Bianca doch nicht von ihm war, traf ihn dennoch tief. Der Drogenkonsum, den er immer wieder auch zum Thema von Songs gemacht hatte ("Mutter, der Mann mit dem Koks ist da"), begleitete sein Leben und wohl auch seinen Tod.

https://www.kleinezeitung.at/nachrichten/leute/347295/index.do

 

 10. výročí Falcovi smrti

Vídeňská popstar přišla 6. února 1998 při autonehodě o život. O vzestupu a pádu zpěváka. Před rokem se slavili jeho 50. narozeniny – dnešní 10. výročí smrti se ovšem bude slavit tišeji.

 

Vznik. Johann Hölzel se narodil 19. února 1957 ve Vídni. „Od první chvíle řval velmi hlasitě. Porodní asistentka mi podala dítě se slovy: Tady, paní Hölzel, tady máte svého zpívajícího hocha“, CITUJE Peter Lanz ve své Falco-biografii matky, která jakživ zůstala Falcovou nejdůležitější důvěrnou osobou. Po odloučení rodičů vyrůstal Hans v péči své matky a babičky. V 16-ti opustil školu a nad vodou se držel různými příležitostnými pracemi. Jeho předčasné absolvování přítomnostní služby ho bavilo více než práce u pojišťovacího ústavu, kterou mu obstarala jeho matka. Ta, která od svého syna očekávala úřednickou kari=ru, ale to nebylo definitivně nic pro něj.

 

První vystoupení. Han Hölzel začal hrát na bass-kytaru, krátce navštěvoval hudební konzervatoř a přesídlil na nějaký čas do Berlína, kde absolvoval první hudební vystoupení. Ve Vídni hrál koncem 70. let s naprosto úspěšnou komerční skupinou „Spinning Wheel“, ale také z „ Ersten Wiener Musikthetaer“ (později Hallucination Company) a nakonec u Drahdiwaberl kolem Stefana Webera. Tady šlápl basista, který se inspiroval DDR-skokanem na lyžích Falkem Weisspflogem - nyní pojmenovaný Falco a k tomu s ničemnou vypadající uměleckou figurou, poprvé jako zpěvák v jevištním osvětlení. „Ganz Wien“ našla místo na prvním Falcově sólovém LP, které vyšlo jako „Einzelhaft“ v roce 1982, a stalo se velice úspěšným. Ze singlu Der Kommissar se stalo celosvětově prodaných 7 mil. Nosičů.

 

Prodejní šlágr. Druhé album „Junge Römer“ (1984) se prodávalo chaběji než debut, jenže 1985 začal ještě ne bývalý vysoký let: LP „Falco3“ se singly Vienna Calling a Jeanny se stalo celoevropský prodejní šlágr, s Rock me Amadeus se Falcovi podařilo dostat se jako prvnímu německy mluvicímu zpěváka v březnu 1986 na špici US-Charts. Falco byl na vrcholu kariéry. Následující alba nemohli dosáhnout takového úspěchu: Emotional (1986), Wiener Blut (1998), Data de Groove (1990) a Nachtflug (1992). Teprve posmrtně vydané album Out of the Dark (1998), na kterém Falco naposledy pracoval se stalo zase vyčnívajícím prodejním hitem.

 

Soukromá mizérie. Zatímco umělecká figura Falco byla stvořená taky z odporu proti maloobčanskému okolí, Hans Hölzel zřejmě toužil víc, jako kdyby chtěl přiznat, po soukromém štěstí. Že toho pořád dosáhoval jen krátkodobě – proto byl, jemu to bylo jen příliš vědomé, taky za to sám zodpovědný. Když ho zase jednou opustilo jeho zbrklé střídání životního rizika, odpověděl si na otázku po příčině samoironicky: „No já, přirozeně!“ že otcovský test ukázal, že dcera Katharina Bianca nebyla jeho, zasáhlo ho to přesto hluboko. Konzumace drog, která byla pořád tématem songů (Mutter, der Mann mit dem Koks ist da) ho doprovázelo po celý život a asi také jeho smrtí.