"Falco mi chybí každý den..."

 

Im Talk

"Falco fehlt mir jeden Tag..."

Nachruf. Katharina-Bianca veröffentlicht zum 10. Todestag das Buch "Falco war mein Vater". Und spricht über die Musik-Legende.

Sie bekam seine Liebe, wurde mit Geschenken überschüttet – bis 1993 die Meldung, Katharina-Bianca Vitkovic sei nicht Falcos leibliche Tochter, das Land und auch Hans Hölzels Herz erschütterte. Heute lebt die 21-Jährige mit ihrer Mutter Isabella (Falcos Ex-Frau) in Graz und arbeitet als gelernte EDV-Technikerin. Vom berühmten (Fast-)Vater blieben ihr nur ein Bühnenmantel und einige Privatfotos.

Buch-Therapie
Am 28.1. erscheint ihr Buch Falco war mein Vater (Ueberreuter), in dem sie auch mit Klischees aufräumt: "Er wird als kalt und oberflächlich dargestellt. Das war er nicht. Er war himmelhoch jauchzend und zu Tode betrübt", stellte sie im Interview mit MADONNA anlässlich Falcos 50. Geburtstages klar:

Rund um das Falco-Jahr wird über die Musik-Legende viel berichtet. Freut Sie das?
Katharina-Bianca: Es freut mich sogar sehr, weil er für mich eine außergewöhnliche Persönlichkeit war – als Künstler und als Mensch. Ich fordere sogar, dass mehr über meinen Vater berichtet wird.

Die Kunstfigur Falco wird als neurotisch & exzessiv beschrieben. Wie war er wirklich?
Er hatte eine Maske auf, die er bei mir aber abgelegt hat. Wenn er Zeit für mich hatte, dann war er ein sehr liebevoller Vater. Ich habe diese Künstlerfigur, die er für die Außenwelt repräsentiert hat, lange nicht verstanden. Er war einfach nur mein Vater.

Wie war er zu Ihnen, als Sie ein kleines Mädchen waren?
Mein Spitzname war Katze – ich war seine kleine Naschkatze (lacht). Ich bin mit Geschenken überhäuft worden. Es war nicht normal, aber als Kind habe ich das nicht realisiert. Er ist eine Vaterfigur, die ich sehr vermisse und ständig bei mir trage.

An welche Momente denken Sie noch heute gerne zurück?
Wie er mich oft in den Schlaf gesungen hat. Egal, ob es "Hänsel und Gretel war" oder seine eigenen Lieder. Ich sehe ihn noch vor mir, wie er nach einer langen Tour in meiner Kinderzimmertür gestanden ist. Oder wenn wir spazieren waren, hat er mir fantasievolle Geschichten erzählt – damit hat er mich köstlich amüsiert.

Wie hat sich Falcos Persönlichkeit als Vater ausgedrückt?
Dadurch, dass ich so viele Geschenke bekommen habe. Wenn ich eine Barbie-Puppe wollte, dann hat er mir fünfzehn geschenkt und gleich in allen Variationen. „Eine reicht nicht für meine Prinzessin“, hat er gesagt. Daran hat man gemerkt, dass etwas anders war. Ich habe mich als Kind nur darüber gefreut. Meine Mutter hat oft geschimpft: Verwöhne sie nicht so viel!

Falco war immer auf der Suche nach Liebe. Wie haben Sie das als Kind empfunden?
Das war er total! Jede Zeit, die er gehabt hat, hat er mit mir verbracht. Er hat die Liebe einer Familie gesucht und sie als Ausgleich für seinen Lebensstil gebraucht.

Wie denken Sie dann über das Jahr 1993, als bei einem Vaterschaftstest herauskam, dass Sie nicht seine Tochter sind?
Er ist damals plötzlich vor der Tür gestanden und hat lange mit meiner Mutter geredet. Dann hat er mir versucht zu erklären, dass ich nicht seine Tochter bin. Er hat aber gesagt: Egal, was passieren wird, ich werde dein Vater bleiben. Wir hatten lange Zeit noch Kontakt.

Wie sehr hat ihn das verletzt?
Als er erfahren hat, dass ich nicht seine Tochter bin, ist eine Seifenblase zerplatzt. Viele sagen, das war der entscheidende Knick.

Die Geschichte war ein Skandal. Wie wirkte sich das auf Ihr Verhältnis zu Falco aus?
Ich habe eine richtige Wut auf ihn bekommen, weil ich es nicht verstanden habe, dass er es auf so fiese Art in die Öffentlichkeit getragen hat. Sein Ego war verletzt und er wollte meiner Mutter schaden. Später hat er sich dafür entschuldigt. Er hat versucht den Kontakt aufrechtzuerhalten – aber es war sicher eineinhalb Jahre Funkstille. Bis zu seinem Todestag gab es aber wieder Telefonkontakt.

Wieso waren Sie dann nicht auf seinem Begräbnis?
Als mir erzählt wurde, dass er einen Autounfall hatte, habe ich es erst einmal nicht realisiert. Ein, zwei Wochen später habe ich erst begriffen: Jetzt ist er weg! Und? (weint) Ich weiß nicht, ob ich es bereuen soll, dass ich nicht dort war. Wer weiß, was es bei den Medien wieder ausgelöst hätte! Hat eben nicht sein sollen?

Wie präsent ist Ihr Vater heute noch in Ihrem Leben?
Ab und zu rede ich noch mit ihm. Wenn es mir schlecht geht, suche ich Kontakt zu ihm. Ich spreche laut mit ihm und in Gedanken – kommt darauf an, ob jemand in der Nähe ist. Sonst hält mich jemand für verrückt! (Lacht.)

***

 

„FALCO mi chybí každý den“

Posmrtná vzpomínka. Katharina Bianca publikovala k 10. výročí smrti knihu ,,Falco war mein Vater“ (Falco byl můj otec). A mluví o hudební legendě.
 
Dostala jeho lásku, zasypaná dárky- až do roku 1993 do zprávy, že Katharina Bianca není jeho vlastní dcera, zemi a srdce Hanse Hölzela to rozrušilo. Dnes žije 21-letá se svou matkou Isabellou (Falcova ex-manželka) v Grazu a pracuje jako vyučená EDV-technička. Od slavného (skoro-) otce ji zůstalo jen pódiový kabát a pár soukromých fotek.
 
Knižní terapie
28.1. vyšla její kniha Falco war mein Vater (Ueberreuter), ve které jsou taky popisovány klišé: ,,Byl vždycky představen jako studený a povrchní. Takový ale nebyl. Když byl na hoře tak si výskal, ale býval ze smrti zarmoucený.“, říká v rozhovoru pro MADONNU k Falcově 50. narozeninám.
 
Kolem Falco-roku bylo o hudební legendě spoustu reportáží. Těší Vás to?
Bianca: Dokonce mě to těší moc, protože pro mě byl neobyčejná osobnost- jako umělec i jako člověk. Dokonce těžím z toho, že je málo zpráv oznamováno o mém otci.
 
Umělecká figura Falco je popisována jako neurotická a výstřední. Jaký byl doopravdy?
Bianca: Na hlavě nosil masku, kterou u mě odkládal, když měl pro mě čas, potom byl velmi láskyplný otec. Této umělecké figuře, která byla reprezentována pro veknovní svět,jsem dlouho nerozuměla. On byl jednoduše můj otec.
 
Jaký byl k Vám, když jste byla malé děvčátko?
Bianca: Moje přezdívka byla kočička- byla jsem jeho malá mlsající kočička (směje se). Byla jsem zahrnována dárky. Nebylo to normální, ale jako dítě jsem to nerealizovala. Je to otcovská figura, na kterou se nedá zapomenout a neustále ho nosím u sebe.
 
Na jaký moment vzpomínáte ráda?
Bianca: Jak mi často před spaním zpíval. Jedno, jestli to byl Hänsel a Gretel nebo jeho vlastní písně. Vidím ho ještě přede mnou, jak po dlouhém turné stál v mém dětském pokoji. Nebo když jsme chodili na procházku, jak mi vyprávěl příběhy plné fantazie, aby mě výtečně pobavil.
 
Jak by jste se vyjádřila k Falcově osobnosti jako k otci?
Bianca: Tím, že jsem dostávala spoustu dárků. Když jsem chtěla panenku Barbie, dal mi hned 15 a ve všech variantách: ,,Jedna pro mou princeznu nestačí.“ říkal. Pak jsem si všimla, že je něco jinak. Těšila jsem se jen na to. Moje matka často nadávala: ,,Nerozmazluj ji tolik!“
 
Falco byl pořád v hledání lásky. Jak jste to pociťovala jako dítě?
Bianca: To byl prostě on! Každý čas, který měl, strávil se mnou. On hledal rodinou lásku a jako kompenzaci to potřeboval pro svůj životní styl.
 
Jak vzpomínáte na rok 1993, při kterém vyšel test otcovství, že nejste jeho dcera?
Bianca: On stál tehdy přede dvěřmi a mluvil dlouho s mou maminkou. Potom mi to zkoušel vysvětlit, že nejsem jeho dcera. On ale řekl: Jedno co se stalo, zůstanu tvůj otec. Udržovali jsme spolu ještě dlouhou dobu kontakt.
 
Jak velmi ho to ranilo?
Bianca: Když se dozvěděl, že nejsem jeho dcera, jako by mezi námi praskla mýdlová bublina. Hodně říci, že to byl rozhodující zlom.
 
Tato historka byl skandál. Jak se projevil Váš vztah k Falcovi?
Bianca: Měl na mě správný vztek, protože jsem tomu nerozuměla, že byl poté na veřejnosti sprostý. Jeho ego bylo zraněno a on chtěl pořád mé matce uškodit. Později se za to omluvil. Vyzkoušel také udržovat kontakt ale jistě to vydrželo asi rok a půl. Do jeho smrti jsme ale byli zase v telefonním kontaktu.
 
Jak to, že jste nebyla na jeho pohřbu?
Bianca: Když mi vyprávěli, že měl autonehodu, nejdříve jsem si to neuvědomila. O jeden, dva týdny později jsem si to poprvé uvědomila. On je teď pryč! A? (brečí). Já nevím, zda mám litovat, že už tu není. Kdo ví, co by z toho média vytvořily! Neměly by vůbec být?
 
Jak se prezentuje Váš otec ještě ve Vašem životě?

Čas od času s ním ještě mluvím. Když je mi zle, hledám k němu kontakt. Mluvím s ním potichu a v myšlenkách- za mnou dorazí, zda je někdo v blízkosti. Z toho by se jeden zbláznil. (směje se).

Překlad: kamicek